Strašidelná noc

Policajt zatlouká hřebík systémem hlavička na stěnu a mlátit do špičky. Nadřízený se ho ptá, proč tak blbě.
„Já ho měl zatlouct ve vedlejší místnosti, ale nemám od ní klíče!”

„Aničko, zavolejte mi sem toho nového strážníka z akademie,” oznamuje své sekretářce velitel městské policie.
Pomalu se otevřou dveře a dovnitř se batolí vyjukanej kořen.
„Prosím, posaďte se,” vítá ho s úsměvem velitel.
Nováček se nejistě posadí a s rozklepanými koleny zírá do stropu.
„Tak...” Náčelník ještě urovná nějaké neposedné složky a už se plně věnuje příchozímu. „Jak se jmenujete?”
„Ehm, ehm,” odkašle si mladík, postaví se a říká: „Vláček - hů hů, letadýlko - vrm vrm, autíčko - tů tů, snaubórd - sss sss, tiráček - tudů tudů, autobusek - tůůů tůůů... Básničku mě naučila maminka, kamarádi mi říkají VLASTA!”

Jak policajti skáčou šipky?
Do terče.

Proč policajti nejí pecky?
Aby v nich nevyklíčily.

Čím si policajti čistí uši?
Párátkem.

„Obžalovaný, jak jste mohl svou ženu, matku dvou dětí, tak bezohledně zadusit polštářem?”
„Jak bezohledně? Nechtěl jsem vzbudit děti.”

Vyhrožuje strážník tchyni: „Ženská, neotravujte, nebo vás dám zavřít za otrávení veřejného činitele!”

Policista zastaví při preventivní kontrole známého humoristu. Když vtipálek vyhlédne z okna, policistovi se rozsvítí v hlavě: „Nejste vy náhodou ten, co píše ty přiblblé vtipy o nás, policajtech?”
„Ne,” usadí zvědavce humorista, „já jsem tvoje babička!”
„Ach, promiň, babi, já tě v tom oblečení nepoznal...”

Z čeho se skládá policejní pes?
Z policajta, vodítka a vlastního psa.

Soudce oznamuje: „Občane Lubomíre Váčku, jste obžalován ze znásilnění zde přítomné Lucie Pravé.”
„Ale vždyť já jsem jí nic neudělal!” hájí se muž.
Soudce se na něj přísně zadívá: „To se pozná až za devět měsíců!”